Historie

Vážení,
jak si představíte pravěkého člověka?
Jako neupraveného, rozcuchaného tvora v roztrhaném oděvu?
Omyl!

Již od úsvitu lidstva se člověk snažil zušlechtit jakýmkoli způsobem a to jak oděv tak svůj vlastní zevnějšek. Na pravěkých soškách je možno vidět stylizace účesů které si ženy i muži zpracovávali z vlasů. V širokém povědomí držený mýtus o špinavých a rozcuchaných pravěkých lidech, jenž jsou takto znázorňováni v dílech nejrůznějších výtvarníků, vyvracejí nálezy skalních maleb z doby cca 100 000 př. n. l. na kterých jsou vidět techniky odstraňování vousů pomocí ostrých okrajů mušlí.

V momentě kdy člověk zdokonalil techniky štípání kamene, tedy v době cca 30 000 let př. n. l. se objevují první pazourkové holicí nástroje. Je pravděpodobné že holení a jiné úpravy tělesného zevnějšku nebyly brány jen jako primárně zkrašlovací techniky pro zvýšení osobní atraktivity, tyto úkony byly stejně jako tetování, úpravy zubů a různé jiné tělesné úpravy brány jako rituální úkony pro uctění entit ve které dané kultury věřily.

Velký rozvoj holicích technik začal v době kdy člověk ovládl zpracování kovů. Nejstarší holidla která by se s přivřeným okem daly nazývat břitvami byla vyrobena z mědi, tato jsou doložena z cca. 3. tisíciletí pnl. která byla používána v prvních kulturách s písemně dochovanými památkami, tedy v mezopotámské oblasti, Indii a Egyptě. V této době již začínala vznikat móda která oholení či stylizaci účesu a vousu vyžadovala. Ze starověkého Egypta je mimo jiné velice známá faraonská bradka která ve své době mohla být buď přirozeně pěstěna jejím nositelem či mohla být i nasazována jako umělá. V této době jsou již dochované zkazky o prvních lazebnících a lazebnických školách které se staraly o zušlechtění obyvatelstva.

Ve starověkém Řecku již bylo skoro samozřejmostí mít oholenou tvář a lazebníci profitovali. Měli sice v dané době moderní železné břitvy ale ty nedržely dobře ostří, velice rychle se tupily a mnohdy se stala nehoda při které bylo obětováno pár kapek krve. V této době ale lazebnické salony sloužily jako sociální zařízení kde se muži stýkali a debatovali o současném dění a politice, lazebnici netrpěli i přes nedokonalost oholení nouzí.
Nástupem středověku a křesťanství, péče o zevnějšek v důsledku nového náboženství ztratil mnoho svého lesku, celkově ale lidé chodili upraveni s různými účesy jak na hlavě tak na tváři, většinou byl k vidění plnovous, bradka či jinak upravovaný vous, v této době byly v podstatě až do vynálezu břitvy v současné podobě bylo k vidění velké množství typů seřezávacích nožů, nůžek či jiných skládacích břitev, stále bylo jejich ovládání a používání víceméně výhradně vázáno na lazebnickou profesi z důvodů ceny takových nástrojů.


První skládací moderní břitvy jak je známe dnes, byly vytvořeny v Anglii, ve městě Sheffield v 18. století. Historie zná prvního „taviče oceli“, který v roce 1740 pomocí nového tavícího postupu získal ocel vhodnou pro čepel břitvy. Jmenoval se Benjamin Huntsman. Vzhledem k v tehdejší době extrémní tvrdosti Hustmanem vyráběné ocele ji britští kováři odmítali odebírat, proto zpočátku veškerou produkci prodával do Francie. Teprve po úspěchu se kterým se tato ocel setkala ve Franci ji postupně, zprvu neochotně, začali zpracovávat i britští zpracovatelé.

Na počátku 19. století byla v Británii vynalezena břitva se skládací rukojetí a to Williamem Hensonem. Tyto břitvy byly ze začátku stále z nekvalitních materiálů ale postupně se s vývojem ocelářského průmyslu kvalita materiálu zlepšovala  až do současných typů ocelí. Břitvy začaly být rozšířené jako pánské nástroje k úpravě tváře a každý gentleman jednu nebo více kousků vlastnil. Největší rozmach holení břitvou byl na přelomu 19 a 20 století kdy byla přítomna skoro v každé rodině.

Tomu učinil přítrž Francouz Jean Jacques Perret, který koncem osmnáctého století vynalézá první holící strojek. Ve své době byl považován za experta na holení a na toto téma v roce 1770 vydal svou knihu „La Pogonotomie: Ou L'art D'apprendre Ase Raser Soi-meme“. Její novotisk je jako paperback k dostání v internetových knihkupectvích. Holící strojek je poté zdokonalován a lze se sním potkat v továrnách na jeho výrobu po celé Evropě a Americe.
Další výrazné zdokonalení těchto strojků provádí v roce 1895 K.C. Gillete, který nabízí jednorázové čepelky z moderních ocelí, které již nepotřebují tolik péče a údržby. Tyto čepelky se postupně, díky hromadnému nasazení v bojujících armádách a následnému přenesení vojáky z armády do domácnosti, stávají dominantním nástrojem k odstraňování vousů a v 50 letech 19. století definitivně vytlačují břitvu z koupelny i holičství. Holení břitvou však v poslední době prochází renesancí, svědčí o tom nejen aktivity zahraničních milců holení břitvou, ale především stále se rozrůstající společenstvo navštěvující tento server. :-)


Designed by Pavel Mikuš | Programmed by AWEX